Kdo mě zná, tak ví, že jsem masožravec a že jím asi nikdy být nepřestanu. U nás doma se maso vařilo hodně. Z bezmasých jídel si vzpomenu tak možná květákové placičky a bramborák, když v něm nebyly škvarky. Takže maso do mého života patří. I tak se ale snažím vařit i jídla bez masa, což je pro mě často i docela zapeklité, když nepočítám obligátní těstoviny s pestem. Výzva je to i tehdy, když má přijít na návštěvu bráška, protože je prakticky vegan a to je pro mě ještě o jeden level výš. Snažím se mu vždycky vymyslet něco nového, protože mě nebaví dělat pořád to samé dokola. Na oslavu narozenin naší píďaly jsme občerstvení objednali, ale kromě nakrájené zeleniny toho v nabídce moc veganského nebylo a tak jsem se dohodla s majiteli kavárny, že můžu připravit něco sama. Už dlouho jsem totiž měla v merku sicilskou caponatu.
Jednou jsem si ji dala ve Wine food marketu a bylo to něco tak naprosto úžasného, že jsem po mase ani nevzdechla! Jenže v receptech, které jsem našla na webu, caponata většinou vypadala spíš jako ratatouille - větší kostky zeleniny, podávané za tepla. Já jsem ale chtěla tu dokonalou z WFM, která byla konzistenci spíš jako hrubší pomazánka, jedla se namazaná na bagetku a studená. Dala jsem tedy dohromady to, co jsem vyčetla na internetu a k tomu zavzpomínala na tu moji ideální a myslím, že jsem se originálu celkem přiblížila. Tak to zkuste, jako jedna z variant pohoštění je to opravdu skvělé a navíc je lepší připravit ji den dopředu (což se u pohoštění obzvlášť hodí), ab se chutě hezky rozležely a prolnuly.
